Průvodce

 

Architektura

Vývoj architektury města

Urbanismus a architektura lázeňského města úzce souvisejí s posláním, které toto město pramenů má pro okolní svět.

Město, respektive městské lázeňské centrum, které je z hlediska návštěvníků nejvíce atraktivní, se rozkládá v meandrech říčky Teplé. Tato řeka od pradávna roztínala kopcovitý terén plný lesů a zeleně.

Nejstarší zmínky o osídlení tohoto území spadají přibližně do poloviny 14. století, kdy údolí v okolí Vřídla počalo býti kontinuálně obydlováno. Archeologické výzkumy dokázaly, že na území dnešních Karlových Varů bylo prokazatelně ještě před zmiňovaným datem osídlení v různých formách. Byla nalezena torza sídelních útvarů z období pravěku, pozdní doby bronzové i z doby nejstarších Slovanů. Pravděpodobným důvodem k pobývání v této oblasti byla existence tehdy již známých termálních pramenů, jejichž léčivé účinky znali lidé od nepaměti.

Lze tvrdit, že stále se zvětšující město, jehož linie se v údolí řeky více a více prodlužovala a rozšiřovala, vznikalo vlastně na čtyřikrát. První gotické a renesanční město vzalo za své při požáru roku 1604.

Vzápětí obnovený městský organizmus, který již nesl pečeť baroku, byl vážně poškozen dalším velkým požárem roku 1759. Další vývojová etapa města, kterou lze na časové ose umístit od počátku 19. století do jeho první poloviny, byla překonána následujícím urbanistickým a architektonickým vývojem popisovaného sídelního útvaru. Tehdy nedostačující zastaralé a novému duchu doby neodpovídající objekty klasicistní, empírové, rokokové nebo biedermaierovské byly postupně odstraňovány a uvolňovaly tak místo zástavbě, která již měla parametry potřebné pro svou vlastní existenci ve vznikajících světových lázních.

Tato období spadá do poslední třetiny 19. století a na počátek století dvacátého. Budovy, stavby, parky, lesní stezky a další vybavení městského intravilánu, které vznikaly v tomto časovém úseku, daly tvář i současným Karlovým Varům. Proto je na lázeňském centru města obdivována jeho slohová a architektonická jednota, nikoliv však jednotvárnost. Ta ani není možná s ohledem na to, že výše zmiňovaná architektura města je prodchnuta duchem historismu, eklektismu a secese.

Z předchozích statí vyplývá, jaké druhy staveb se ve městě nachází a z jakého období tyto budovy pocházejí.

Rovněž četnost staveb a zařízení z toho kterého období je úměrná stavebnímu a historickému vývoji města, který již byl nastíněn.

Obecně lze tvrdit, že objekty, které nepřežily dva zmiňované velké požáry města, se do dnešních dob zachovaly pouze v reliktech a jsou skryty v organismech objektů a budov, které jsou jejich následníky.

Zámecká věž

Mezi nejstarší objekty v lázních patří bezesporu Zámecká věž. Jedná se o torzo někdejšího loveckého hrádku, který nechal ve svém panství zřídit sám Karel IV. V současnosti, poté co proběhl archeologický průzkum který existenci někdejšího hrádku potvrdil, se připravuje zpřístupnění této historické archeologické lahůdky formou muzeální expozice, která bude zrealizována pod platem, které přiléhá k Zámecké věži.

Zámecká věž samo o sobě je pozůstatkem někdejší hradní věže, kterážto byla po devastaci hradu postupně nastavována až do dnešní podoby. Zámecká věž je také srdcem uvažovaných a připravovaných investičních aktivit, které se v této zóně chystají. Jedná se o revitalizaci skalního masivu pod věží, o zpřístupnění těchto partií pro veřejnost (nově navržená Skalní kolonáda) a o celkovou kultivaci zmiňovaného prostoru.

Z hlediska stáří zástavby, což je kritérium, jež je pro tento architektonický exkurz po lázních určující, jsou zajímavé například domy na Staré Louce, což je fronta budov přilehlá k nábřeží řeky Teplé. Za průčelími s historizujícím případně i jiným mladším zdobením se velmi často skrývá konstrukce organismu barokního či dokonce renesančního.

Kostel nad Vřídlem


Nad Vřídlem stával kdysi románsko - gotický kostel obklopený hřbitovem. Na jeho místě byl po požáru města zbudován dnešní barokní chrám sv. Máří Magdalény. Autorem díla je slavný Kilián Ignác Dienzenhofer. Jedná se určitě o nejvýznamnější barokní památku ve městě, je jedinečná typicky dienzenhoferovským smíšením klasického a dynamického baroku i svou originální formou štukatérské výzdoby.

Morový sloup

Další barokní památkou, jež stojí za zmínku, je určitě pomník Nejsvětější trojice, tzv. "morový sloup".
Nachází se nedaleko popisované Zámecké věže. Instalací tohoto pomníku projevovali Karlovarští vděčnost za to, že byli ušetřeni morové epidemie. Hlavním kompozičním prvkem je oblačný trůn Boha, Otce a Syna, kteří korunují Pannu Marii.

První polovina 19. století nepřinesla pro město žádné výraznější stavební a architektonické aktivity. Proto ani budovy a další díla zachovaná, byť jenom sporadicky, v městském centru z tohoto období, nemají v kontextu s okolní zástavbou patřičný význam a uplatnění. Jednoznačně však působí jako oživující prvek v jinak slohově sourodém urbanisticko - architektonickém organismu.

19. století

Jak již bylo zmíněno, zlatým věkem Karlových Varů po stránce stavebních a investičních aktivit byla poslední třetina 19. století a počátek století dvacátého. V tomto období byly zastaralé a provozně nevyhovující objekty nahrazovány na tehdejší dobu moderními a komfortně vybavenými novostavbami velkoměstského rázu, které se hrdě hlásily k evropskému věhlasu karlovarských lázní. Na architektonický ráz prostředí měla určující vliv vídeňská architektura, která se ve městě prezentovala prostřednictví m ateliéru vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Tato dvojice navrhla pro lázně přes dvacet významných i méně známých staveb. Jejich tvorba byla předlohou pro regionální architekty.

V období zlatého věku Karlových Varů bylo znovu vybudováno prakticky celé lázeňské centrum města.

Byly postaveny budovy veřejných městských lázní, z nichž nejvýznamnější i architektonicky nejkvalitnější je určitě objekt Lázní I (dříve Kaiserbad - Císařské lázně). Objekt se nachází v blízkosti Grandhotelu Pupp, má podkovovitý půdorys s rozsáhlým vnitřním atriem. Na svou dobu se jednalo o špičkové balneologické zařízení, které mělo i evropské architektonické parametry. V současné době však budova chátrá a marně se hledá v době dnešní lokální balneologické privatizace pro tento kolos náležité využití. Budova je významná jak architektonickým ztvárněním hmoty, tak řešením jednotlivých architektonických detailů a provedením dodnes zčásti zachovaných interiérů.

Lázně

Obdobný účel využití měly a dodnes mají objekty Lázní III a Lázní V. Tyto budovy nejsou z mnoha důvodů tak zdařilé jako již popisované Lázně I, nicméně jistě stojí za zmínku. Lázně III jsou posazeny na Mlýnském nábřeží v blízkosti řeky Teplé. Někdejší sláva objektu postupem doby brala za své, zejména z důvodů nekoncepčních zásahů,které v budově prováděli vlastníci či nájemníci. V době největší slávy se Lázně III pyšnily kaskádou několika reprezentačních sálů, svého času se jednalo o největší zábavní a oddychové centrum ve městě. Naznačený neutěšený stav trvá doposud, stále se prohlubuje a budova, kdysi výstavná, úpí pod tlakem komerce.

Obdobný stav prožívají i Lázně V, které nejsou oproti svým popisovaným kolegyním tak rozsáhlé. Jsou postaveny ve Smetanových sadech v blízkosti obchodně správního centra Karlových Varů. Budova nese pečeť novobarokního slohu.

Pozitivní skutečností je, že pro všechny tři popisované lázeňské objekty jsou zpracována koncepční řešení jejich dalšího rozvoje a je tudíž velmi pravděpodobné, že se i tyto budovy dočkají zpět své někdejší slávy.

Kolonády


Karlovy Vary jsou městem kolonád. Nejznámější kolonádou,kam zcela určitě zavítá každý návštěvník lázní,je kolonáda Vřídelní. Ta měnila po dobu existence města několikrát svou architektonickou tvář. Dávno již zmizel původní dřevěný gloriet nad výtryskem Vřídla a dřevěné žlaby přes Teplou, které rozváděly termu do jednotlivých domů na Tržišti. Dávno již vzala za své decentní a jemná empírová kolonáda. Díky 2. světové válce byla odstraněna i reprezentační kolonáda z litiny, která se na břehu Teplé tyčila od konce 19. století. Současná kolonáda zcela odpovídá době, kdy vznikla. Dnes velmi masivní a do křehkého lázeňského prostředí ne příliš dobře zapadající prosklené těleso kolonády čeká v blízké budoucnosti celková renovace, která by měla z kolonády vytvořit chrám zdraví, který bude korespondovat s lázeňským koloritem. Součástí revitalizovaného komplexu kolonády bude i v současnosti už fungující exkurzní trasa do starého suterénu, kde se návštěvník může dozvědět něco více o tajemství karlovarské termy a o dalších skutečnostech, které nejsou běžně v cestovatelských příručkách.

Absolutorium mezi varskými kolonádami snese jistě Mlýnská kolonáda. Autorem tohoto díla není nikdo jiný než proslulý neorenesanční architekt Josef Zítek.. Jedná se o stavbu s hlavní trojtraktovou portikovou halou, která je prostorově členěna korintskými sloupy, jež vynášejí kasetový strop hlavní terasy.

Přibližně uprostřed je hala rozšířena půlkruhovitou nikou, která slouží jako orchestřiště. Centrální partie kolonády jsou zvýrazněny Zítkovým pavilonem, který je zčásti využíván jako lázeňská kavárna. Terasa nad tímto pavilonem, stejně tak jako již zmiňovaná hlavní terasa, jsou slavnostně osvětleny a slouží pro korzo lázeňských hostů.

Další kolonádou, která neodmyslitelně patří ke karlovarskému koloritu, je kolonáda Tržní. Byla postavena v r. 1883 na místě někdejší radnice. Vzápětí byla kolonáda prodloužena v linii uliční fronty obdobně architektonicky řešenými Tržními krámky. Oba komplexy, které na sebe navazují, jsou ze dřeva a architektonický projev mají ryze lázeňský. Dřevěné krajkoví i celkový způsob řešení mají za následek skutečnost, že původně provizorní stavba v lázních zdomácněla tak, že byla prohlášena nemovitou kulturní památkou. Proto je kolonáda v současnosti již obnovena formou repliky. Tržní krámky na obdobnou obnovu čekají. Popisovaná architektonická linie tvoří podnož pro již zmiňovanou Skalní kolonádu, která vyroste při skalním masivu právě za hmotou těchto dřevostaveb. Součástí nově navrženého komplexu je i revitalizovaný původní Ohmannův výtah, který zajistí bezbariérový přístup mezi Tržištěm a platem u Zámecké věže. Bezbariérově spojí také jednotlivé úrovně nově navržené Skalní kolonády. Zmiňované řešení umožní vzájemné propojení kolonády Zámecké (dnes Zámecké lázně), kolonády Tržní a kolonády Mlýnské, což byl odvěký sen mnoha generací architektů. Popisované řešení uzemí je v současnosti vizí, která by mohla rozetnout gordický uzel karlovarského lázeňského urbanismu.

Homole Zámeckého vrchu je v současné době architektonizována komplexem Zámeckých lázní. Tuto stavbu navrhl kdysi architekt Ohmann,který však budovu pojal jako ryze promenádní a kolonádní prostor. Objekt je navržen zřetelně pod vlivem eklektismu s četnými secesními prvky a ornamenty, tak jak je pro Ohmannna typické. Jedná se však také o stavbu konstrukčně avantgardní, protože jádro tvoří atypický monolitický skelet. Po létech devastace a po dlouhé době, kdy veřejnost měla brány kolonády zavřeny, byl objekt zrestaurován do podoby moderního balneoprovozu s tím, že venkovní architektonická tvář nedoznala zásadních změn. Lázeňské centrum se tímto počinem zkultivovalo a po dokončení zmiňovaných dalších investičních aktivit bude toto území homogenní součástí lázeňské zóny.

Poslední z kolonád je kolonáda Sadová. Nachází se ve Dvořákových sadech a její konstrukce i architektura je vzpomínkou na někdejší utváření sadů, kdy kolonáda volně navazovala na rozlehlý pavilon s letní restaurací s verandami a menším orchestřištěm. Litinová konstrukce byla ulita v salmovských železárnách v Blansku na Moravě. Tento nevytápěný objekt rychle dožíval a nakonec byl odstraněn. V současnosti ožívají snahy budovu jako repliku někdejšího stavu obnovit. Předlohou pro tento počin, který výše zmiňovaný prostor oživí a navrátí mu jeho dřívějšího ducha, by měla být zachovalá archivní dokumentace právě z někdejších salmovských železáren.

Sadová kolonáda je dnes po restauraci, která proběhla k všestranné spokojenosti, a očekává s otevřenou náručí návrat své monumentální sousedky.

Divadlo

K dalším reprezentantům typické lázeňské okázalosti patří budova Městského divadla. I tato budova pochází z dílny architektů Fellnera a Helmera. Divadelní budova je jakousi miniaturou velkoměstských divadel z Prahy a dalších měst, pravděpodobně vše bylo uzpůsobeno měřítku tehdejších Karlových Varů. Divadlo je velmi zdobené, při pohledu na exteriér a interiér budovy připomíná svým ztvárněním rokokovou hravost evropských předloh.

Pestrost ornamentiky se nejvíce uplatňuje v hledišti divadla, kde virtuozitu štukatérských mistrů doplňuje malířská výzdoba vídeňských secesních malířů. Pozoruhodná je opona oddělující hlediště od jeviště,která představuje alegorii umění.

V současnosti je divadlo po renovaci a představuje skutečně velmi příjemnou a takřka dokonalou prezentaci lázeňské architektury z přelomu minulých století.

Grandhotel Pupp

Nedaleko od divadelní budovy se rozkládá areál Grandhotelu Pupp. Než se celý komplex dostal co se týče rozlohy a komfortu do stavu, který známe dnes, uplynulo v nedaleké Teplé hodně vody. Vlastní hotel tvoří série budov a objektů,které byly postupně k základnímu objemu hotelu přistavovány. Lze tvrdit, že největší slávy začal dosahovat grandhotel od roku 1895, kdy jeho majitelé provedli zásadní zcelení komplexu budov, vykonali nezbytné renovace prostor a realizovali přístavby chybějících kapacit. Vše bylo provedeno s patřičným komfortem, takže od té doby hosty obklopuje známý a proslulý luxus.

Sanatorium Imperial


Na výšině nad lázeňským centrem se jako Titanic na otevřeném moři vznáší mezi lesy impozantní lázeňské sanatorium Imperial. Objekt byl původně budován jako hotel. Změna hotelu na sanatorium si vyžádala náročnou přístavbu balneoprovozů a společenských místností v jižní části skalního masivu.

O pokud možno co nejpohodlnější přepravu a pohyb hostů v lázních se Karlovarští od nepaměti starali příkladně. Výšina se sanatoriem Imperial je spojena s komunikacemi při řece dvěma lanovkami. První lanovka je tunelová a umožňuje rychlé a pohodlné přemístění z Divadelního náměstí. Druhá lanovka je pozemní ale bohužel je již dlouhou dobu mimo provoz. Její dolní stanice je nedaleko Lázní I u řeky Teplé.

Lanová dráha


Nejdelší funkční lanovkou je pozemní lanovka, která spojuje údolí řeky s výšinou, na které se nachází
rozhledna Diana - cíl mnoha lázeňských vycházek.

Poslední lanovka se nachází pouze v nedostavěném torzu. Její dolní stanice by byla bývala v jednom z objektů na Vřídelní ulici. Z lanovky je dnes patrný jen pozůstatek koryta, mezistanice na ulici Na Vyhlídce a nedostavěná vrchní stanice na výšině Tři kříže.

Budování všech těchto lanových drah je možné zařadit do období největšího karlovarského rozmachu a rozkvětu.

Ulice a domy


Ulice v Karlových Varech jsou lemovány řadovou zástavbou. Vesměs se jedná o zástavbu kvalitní, kdy architektura a urbanismus lázeňského centra nijak tímto počinem neutrpěly. Z objektů tohoto typu stojí za zmínku určitě dům Zawojski, což je reprezentativní dílo secesní architektury. Bohužel při renovaci bylo odstraněno,tak, jak to často bývá, velké množství exteriérových i interiérových ozdobných ale identitu určujících prvků. Přesto by tento objekt neměl ujít pozornosti návštěvníků, nachází se naproti Tržní kolonádě na Tržišti.

Nedaleko od domu Zawojski se nachází další zajímavý řadový objekt - dům U tří mouřenínů. Autorem tohoto objektu je již několikráte zmiňovaný architekt Ohmann, který v průčelí objektu použil netradiční reliéfní figurální a rostlinou výzdobu.

Pro lázně vznikající či rozvíjející se na konci 19. století je typické vybudování luxusní rezidenční velkoměstské vilové třídy, která sloužila vždy a slouží i nyní pro bydlení elity města. Bydlet v takové zóně patřilo neustále k prestiži té které vyšší střední třídy.

V Karlových Varech se jedná o třídu Krále Jiřího,která propojuje obchodně správní centrum s lázeňským centrem města. Jednotlivé objekty jsou řešeny jako solitérní eklektické vily, které mají přibližně okolo deseti bytových jednotek. Domy skýtají kromě luxusního bydlení rovněž klid a pohodu přilehlého lázeňského lesa. Každá z vil má samostatný pozemek se zahradou, velmi často se zachovaly i kdysi běžné gloriety. Zajímavostí je obrovská architektonická pestrost jednotlivých vil, kdy nelze nalézt dva podobné objekty na této rozsáhlé třídě.

V celé urbanistické kompozici je jako třešnička na dortu posazen do okolí pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla, který je na této třídě postaven podle vzoru staroruského chrámu v Ostankinu u Moskvy. Jeho zlacené báně a v tomto prostředí neotřelá a Byzancí inspirovaná architektura poutají pozornost laické i odborné veřejnosti.

Obchodní páteří městského centra je bezesporu třída T.G. Masaryka. Tato třída je lemována řadovou zástavbou, z níž stojí bezesporu za zmínku komplex budov proslulé likérky Jan Becher - Karlovarská Becherovka.

Hlavní objekt, v němž je skryta i výrobna slavného likéru, má podnož tvořenu terasovitou přízemní hmotou, která rytmicky střídá v průčelí rozměrné prosklení a nárožní zlomové polygonální pilíře. V komplexu budov je skryta i muzeální expozice s přilehlým firemním promítacím sálem.

Dalším objektem na této třídě,který zaslouží zvýšenou pozornost, je hotel Národní dům. Bohužel tento objekt již dlouhou dobu chátrá, stále se nedaří získat pro něj toho správného investora a optimální využití. Hotel v sobě skrývá kdysi proslulé varieté. Jeho autory jsou, tak jako u více staveb v Karlových Varech, vídenští architekti Fellner a Helmer.

Nedaleko od popisované obchodní třídy je vybudována jedinečná stavba Městské tržnice. Tato budova je na svou dobu velmi pokroková jak co se týče architektury tak co se týká použité konstrukce. Jedná se o bazilikální objekt se střední průběžnou lucernou ve hřebeni hlavní lodi, která je sama o sobě opticky členěna robustním administrativním křídlem, které do ní kolmo vbíhá. Zde je situován též hlavní vstup do objektu. Avantgardní je i konstrukční řešení stavby, kdy celá hala je pojata jako rámový atypický železobetonový skelet. Budova tržnice prodělává v současnosti rozsáhlou renovaci, při které je postupováno tak, aby se znovu mohla zařadit mezi zlatý fond karlovarské architektury.

Nedaleko od Městské tržnice se nalézá zajímavý urbanistický útvar - Čertův ostrov. Jedná se o zónu s blokovou zástavbou typickou pro první třicetiletí 20. století. Nejstarší bloky, které jsou postaveny na počátku minulého století, v sobě skýtají kouzlo a poezii této doby. Kdysi v nich byly umístěny rozsáhlé velkoplošné byty pro vyšší střední vrstvu. Architektonicky byly řešeny jak exteriéry komplexu, tak jeho interiéry. Na průčelích se střídají motivy historismu i romantismu, často prodchnuté na tuto dobu avantgardní secesí. Podobně byly řešeny tyto objekty zevnitř. Dnes bohužel v duchu malometrážní typizace bytů vzaly interiéry za své a někdejší slávu vnitřních prostor připomínají pouze více či méně zachovalá schodiště.

Z počinů, ať už pozitivních či negativních, které přinesla druhá polovina 20. století, je nutné jmenovat jednoznačně lázeňské sanatorium Thermal. Tato architektura, sama o sobě bezesporu kvalitní, je velkým neštěstím a urbanistickou a architektonickou chybou pro lázeňské město. Na svou dobu hypermoderní komplex svým rozsahem a objemem pohltil a rozbil jinak tak malebné údolí řeky Teplé. Jeho stavbě musela ustoupit velmi rozsáhlá stávající zástavba včetně několika velmi hodnotných budov. Urbanistické vazby v tomto území byly přetrhány, území ztratilo své měřítko. Komplex sanatoria plní bez zbytku svou funkci co se týče péče o lázeňské hosty i co se týče služeb potřebných pro filmové festivaly. Je však bohužel umístěn v lokalitě,která jej může přijmout jen s největšími obtížemi.

Zcela odlišnými příklady realizací z konce minulého století jsou naštěstí jiné objekty. Například komplex budov hotelu Dvořák, který byl postaven v proluce na Nové Louce v lázeňském centru u řeky Teplé, snese ta nejpřísnější architektonická a památkářská měřítka. Jeho architektura je soudobá, zdařile však evokuje okolní prostředí, do něhož zcela nerušivě zapadá.

Obdobné parametry má zcela jistě i víceúčelový objekt firmy CIMEX a nová budova České spořitelny, které se nacházejí v obchodně správním centru města na třídě T.G. Masaryka.

Dalším objektem, který lze hodnotit jako velmi zdařilý architektonický počin, je komplex budov pro bydlení Dallas, který se nachází v přilehlé městské čtvrti Drahovice. Jeho architektura je rozehrána hravým a přitom kultivovaným novodobým eklektismem, který je pro karlovarské lázně tak typický. Bohužel zcela chybí komunikace objektu s okolním prostředím, které tvoří panelová zástavba z posledního třicetiletí minulého století.

Vyhlídky a stezky


Karlovy Vary jsou posazeny do malebných zákrutů řeky Teplé, do kopců a lesů, které tvoří pro lázeně tak typickou scenérii. Tyto lesy a území jsou proklány sítí lázeňských lesních stezek s mnoha altány či výletními restauracemi. Na místech k tomu vhodných byly zřízeny vyhlídkové plošiny, které byly nezřídka doplněny vyhlídkovými gloriety. Dominantní postavení mezi těmito místy mají některé výšiny, na kterých byly na přelomu 19. a 20. století postaveny rozhledny či vyhlídkové věže. Nejznámější je zcela jistě rozhledna Diana,která v sobě skrývá rychlovýtah, který dopraví k vrchnímu vyhlídkovému ochozu stovky lidí za sezónu. Rozhledna spolu s přilehlou restaurací tvoří komplex typický pro lázeňská města, která vznikala a rozvíjela se na přelomu s 19. a 20. století.

Dalším vyhlídkovým místem je vyhlídka Karla IV., která byla postavena na výšině na Lázněmi I. Tato drobná a elegantní stavba, která je postavena zcela v romantickém duchu, který evokuje středověký způsob stavění, má své neodmyslitelní místo při lázeňských procházkách. Jednotlivé vyhlídkové terasy věže jsou zdobeny cimbuřími, stavba je postavena v duchu anglické zámecké gotiky.

Karlovy Vary mají nejen své lázeňské centrum ale i okolní satelitní městské čtvrti, které byly k původnímu historickému městu postupně přičleňovány. V těchto čtvrtích, analogicky s jinými městy, je více či méně zdařile vyřešeno bydlení většiny obyvatel, jsou zde soustředěny výrobní podniky a potřebné služby.

Karlovy Vary právem patří mezi nejatraktivnější a nejkrásnější místa v naší republice.

Ing. Václav Kouba