Průvodce


Kolonády

Kolonády a jejich správa


Pod správu SPLZaK spadají 3 kolonády - Vřídelní, Tržní a Mlýnská - a další prostory např. pavilon Sadového pramene. Samotnou Sadovou kolonádu má v péči Odbor lázeňství, cestovního ruchu, kultury a vzdělanosti. Zámecká kolonáda je pronajata akciové společnosti.

Kolonády jsou budovány za účelem klidných procházek spojených s pitím termální vody, chráněných před nepřízní počasí. Jsou centrem setkávání lidí na čerstvém vzduchu a za pohybu, který řada lázeňských lékařů nad jiné vyzdvihovala a činí tak dodnes.

Všechny stavby vzniklé nad horkými prameny je třeba chápat jako časově omezené. Stojí v místě extrémní zátěže, dané vysokou koncetrací vodní páry, teplotou a přítomností CO2, které narušují jakýkoliv povrch.

Mlýnská kolonáda


(1871 - 1881, arch. Josef Zítek) - Novorenesanční lázeňská architektura. Část u Skalního pramene dostavěna v r. 1892. Okrajová balustráda vyzdobena sochami dvanácti měsíců.

Tato kolonáda, jedna z nejkrásnějších staveb ve městě, je vystavěna na místě starších lázeňských staveb a většího počtu pramenů. V polovině 18. stol. (1746) je v tomto prostoru provedeno jímání Nového pramene (dnešní Rusalka). Za Marie Terezie zde byly vybudovány Mlýnské lázně.

Kolem r. 1800 zde byl ve stylu pozdního empíru vystavěn pavilon Tereziina pramene. V r. 1811 postavil A. Giesel, drážďanský stavitel objekt rovněž v empírovém slohu, vybavený ochozem s dřevěnou podlahou (přezdívaný "dupárna"). V r.1830 byla za kolonádou Nového pramene nákladem hraběte Chotka realizována parková úprava promenády Tereziina pramene.

Z r.1869 pochází projekt J. Zítka, ještě v podobě patrové stavby s prosklenou zimní kolonádou, sahající od Nového pramene až téměř k prameni Skalnímu . V r. 1871 stavitel J. Zítek předkládá skromnější projekt v dnešním rozsahu. Stavba byla dokončena v r. 1882. Bysta J. Zítka je umístěna poblíž Mlýnského pramene. Neorenesanční sloupová stavba má délku 132 a šířku 13 metrů. Kryje celkem pět pramenů - Mlýnský, Skalní, Libušin, Knížete Václava a Rusalčin. V kolonádě je 124 sloupů, kolonádní orchestřiště zdobí alegorické reliéfy od karlovarského sochaře Václava Lokvence. Na balustrádách střešní terasy kolonády stojí dvanáct alegorických soch, jež představují jednotlivé měsíce roku.

Sadová kolonáda

(1880 - 1881, arch. Fellner a Helmer) - Dochovaná část komplexu ve Dvořákových sadech, jemuž dominoval Blanenský pavilon - koncertní sál a restaurace.

Sadová kolonáda


V prostoru nejsevernějšího karlovarského pramene Sadového, jenž je sám zachycen ve dvorním traktu Vojenského lázeňského ústavu byla 16.10. 1880 firmou Fellner a Helmer zahájena stavba Blanenského pavilonu, výstavbu řídil karlovarský stavitel J. Waldert. V průběhu stavby, v r. 1881, bylo prosazeno rozšíření o promenádu Sadového pramene (náklady 2 500 zlatých) a téhož roku byla stavba dokončena.

V r. 1966 byla provedena kvůli špatnému technickému stavu demolice vlastního Blanenského pavilonu a pro současnost zachována pouze část přiléhající k Sadovému pramenu.

Po zhruba 120 letech provozu doprovázených 12 nátěry litinových prvků, které představovaly prakticky jedinou údržbu objektu, přistoupilo Město Karlovy Vary ke kompletní rekonstrukci Sadové kolonády. Rekonstrukce byla rozdělena do 3 etap, zhotovitelem se stala karlovarská stavební firma STASKO. Celkové náklady dosud provedených prací činily 19 miliónů Kč, z toho 1 milión byl poskytnut Ministerstvem kultury ČR.

V rámci rekonstrukce byla opravena tzv. spodní stavba, vyměněny kamenné dlažby a jiné kamenné prvky. Veškeré kovové prvky prošly náročným procesem, po otryskání od nánosů barev byly repasovány, chybějící či porušené části byly znovu odlity ve slévárně Blansko, v té slévárně která před 120 lety odlévala původní prvky. Velká pozornost byla věnována povrchové úpravě jak kovových, tak kamenných i dřevěných prvků stavby. Střecha kolonády je rovněž opravena a opatřena novými krytinami.

V rámci rekonstrukce byl do západní rotundy kolonádní stavby přiveden Správou přírodních léčivých zdrojů a kolonád nový pramen, nazvaný dle tradiční hadích soch pramenem Hadím. Patří do rodiny teplých karlovarských pramenů ač je jedním z nejchladnějších, jeho teplota nepřesahuje příliš 30°C, ač je jedním z nejméně mineralizovaných, jeho celková mineralizace je na rozdíl od ostatních pouze kolem 4 g/l. Pramen byl zachycen na konci 80. let 20. století vrtem přes 30 m hlubokým.

Tržní kolonáda

(1883, arch. Fellner a Helmer, tesařský mistr Österreicher z Vídně) - Postavena na místě první radnice zbořené v r. 1875. Nad pramenem Karla IV. umístěn Zörklerův reliéf - pověst o objevení horkých pramenů.

Na místě mezi staršími i novějšími výrony na úpatí Zámeckého vrchu (Fresser) a budovou staré radnice bylo r. 1883 vybudováno dřevěné provizorium ve švýcarském stylu (dle návrhu fy Fellner&Helmer, realizace tesařský mistr Oesterreicher z Vídně za částku 12 000 zlatých). V l. 1991-1992 byla vyhotovena věrná kopie s nákladem přesahujícím 22 miliónů Kč.

Dřevěná kolonáda kryje výtoky pramene Tržního a Karla IV., je prostředím řady koncertů a kulturních akcí. Do budoucna město počítá s jejím propojením se Zámeckou kolonádou, resp. s kolonádou Mlýnskou.

Prameny od nepaměti se objevující v úpatí skalního masivu, na němž byl později vybudován lovecký zámeček, patří mezi ty nejdříve využívané. Karel IV., zakladatel města si v místním pramenu zvaném Žrout neboli Fresser léčil svá zranění a díky bohu úspěšně. Zbytky jímky tohoto pramene jsou v podzemní dosud patrné.
  

Zámecká kolonáda


1911 - 1913, arch. F. Ohman) - Památka secesní architektury je po rekontrukci opět otevřena.

Zámecká kolonáda je vystavěna v nejstarší části města, v úpatních částech skalního masivu, jemuž dominuje Zámecká věž, dodnes zachovalá část gotického hradu. Skalním masivem, tvořeným karlovarským granitem zde prochází významná porucha zemské kůry, s níž jsou spjaty vývěry Zámeckých pramenů. Území nacházející se v nevelké vzdálenosti od centra zřídelní struktury jeví výrazné znaky termální aktivity, je charakteristické výrony plynného oxidu uhličitého a termální vody na významnějších diskontinuitách v granitu a na jeho styku se starší zřídelní sedimentací.

Zámecká kolonáda, tvořící dnes jeden již dále většinou nerozlišovaný stavební celek, sestává z kolonády Horního Zámeckého pramene a kolonády Dolního Zámeckého pramene. Byla vybudována dle projektů Friedricha Ohmanna v letech 1911-1913, v roce 1937 byla v interiérech upravena a doplněna o plastiku Ducha pramenů z železitého pískovce od V. Hejdy z Vídně. Na počátku 80. let byla kolonáda bohužel uzavřena, jedinou funkční částí zůstalo až do roku 2000 její podzemí. V lednu r. 2000 byla zahájena komplexní rekonstrukce a dostavba kolonády, ukončená v květnu 2001.

Skalní podloží obnažené v r. 1906 a dále v l. 1909 až 1910 patří bezesporu k tomu nejzajímavějšímu, co prostor kolonády z hlediska přírodních věd nabízí. Granit je na východ od hlavní trhliny protkán výraznými žilami silikátů. Původně rozevřené trhliny jsou vyplněné černými, šedými a béžovými rohovcovými žilami až 300 mm mocnými. Výjimku mezi diskontinuitami v granitu tvoří již zmíněná hlavní trhlina, v původním přirozeném stavu zřejmě i širší než 1,1 m. Obě variety granitu jsou do 15 m pod terénem místy protkány též aragonitovým žilníkem. Stopy zřídelní sedimentace lze však vysledovat i do větších hloubek ( v Karlových Varech až 32 m pod terénem!).

Zámecký pramen, nejvýše položený ze všech karlovarských pramenů (vyvěrá o 14 m výše než Vřídlo!), byl objeven v r. 1769, zřejmě však byl nějakou dobu opomíjen, protože využit byl až po roce 1784, kdy byla jeho voda přivedena do kamenné jímky. Pramen vždy sloužil a dodnes slouží jako citlivý indikátor stavu celé zřídelní struktury. Příznačné pro pramen bylo jeho ztrácení v době tzv. divokých průvalů Vřídla do řečiště Teplé.

Starší i novější jímání Zámeckých pramenů se nachází v zvláštní suterénní chodbě pod tzv. Slunečním dvorem a bazénovým prostorem, vyražené v hlavní trhlině ve skále. Nové vrty, jimiž jsou tyto prameny od r. 1986 zachyceny, jsou velmi vydatné (až 200 l.min-1), teplota vody zde dosahuje až 64oC.

Raritou podzemních prostor je tzv. Hochstetterova lavice, budovaná aragonitem, vysokoteplotní modifikací zřídelní sedimentace.

Vřídelní kolonáda


(1975, arch. J. Otruba) - Hlavní karlovarský pramen Vřídlo zde tryská až do výše 12 m. Původní litinová kolonáda firmy Fellner a Helmer (1879), byla rozebrána na začátek 2. světové války.

Nejstarší zprávy o jímání Vřídla (Brudel) pocházejí z 16. stol.(1571). Původní vývěry termy v nejnižší části údolí, v řečišti Teplé, byly z několika důvodů (nutnost ohrazení výronů proti prosté vodě, nutnost ochrany výronů před velkými vodami a konečně nutnost vytvoření dostatečného spádu pro zásobování koupelen nábřežních měšťanských domů) nahrazeny uměle vytvořenými jímacími objekty na levém břehu řeky, které byly konstruovány z těsnící granitové desky a dřevěných pažnic).

V r. 1638 byl vyhlouben třetí jímací otvor na levém břehu řeky. Již před r. 1650 byly nad Vřídlem a v jeho okolí vybudovány obecní lázně. Po r. 1759 byly původní koupelny s vřídelní vodou obnoveny po požáru města pouze v šesti domech a vřídelní voda byla vyvedena do veřejných lázní. Od r.1774 až do 20. let 19. stol. nad Vřídlem stávala barokní lázeňská stavba, nahrazená v r. 1826 empírovou kolonádou. Návštěvníci města mohli v l.1879 - 1939 obdivovat "litinovou kolonádu" vystavěnou dle návrhu fy Fellner&Helmer, z litiny doplněné o běžné stavební materiály. Litina byla jako hlavní materiál použita po zkušenostech s časovými prodlevami výstavby Mlýnské kolonády a také díky rozvoji moravského hutnictví, materiál dodaly blanenské železárny rodu Salmů). Stavba byla doplněna plastikami Hygiea a D. Bechera od A. Fernkorna. V r. 1939 byla kolonáda rozebrána a nahrazena tzv. prvním dřevěné provizoriem, v l. 1947 - 1969 v prostoru Vřídla stávala "prozatímní" dřevěná kolonáda dle návrhu arch.Kozáka, která byla podobně jako velká část karlovarských provizorií po dlouhá léta symbolem lázeňského města.

Dnešní kolonádní stavba od prof. Votruby (ČVUT Praha)byla vybudována v l. 1969 - 1975, předána do užívání v květnu 1975 s pořizovací cenou 54,952 miliónu Kč. Předpokládaná životnost objektu činí 80 let.

Tato kolonáda situovaná v centru zřídelní struktury (s.s.) neslouží pouze jen jako krytý a temperovaný prostor pro podávání pitných kúr či odpočinek pacientů ale z hlediska balneotechnického představuje především uzlový bod rozvodů vřídelní vody a provozní středisko Správy pramenů a kolonád. Výstavba objektu se neobešla bez potíží (tlakové injektáže dna řečiště ovlivnily režim Vřídelních pramenů), ovšem konečným důsledkem vzniklých problémů je dnešní z mnoha hledisek velmi úspěšný systém jímání termální vody hlubšími vrty, eliminující řadu potenciálních antropogenních i přirozených hrozeb pro zřídelní strukturu.